Jaruščina víkendovka 20.-22.1.2012

Hlásím se po dalším náročném víkendu na Skále. Cesta byla v pohodě, na Pastvinách a v okolí se páteční silnice změnily v kluziště, klidně jsme mohli přezout i na brusle, pneumatiky to moc nezvládaly. Na táboře bylo sněhu tolik, že jsme ani neměli kde odstavit auto, aby ho někdo nesejmul. Než jsme se ale chopili lopat a probili se závějí k fréze, jel kolem náš kámoš s pluhem a jak nás uviděl, vyhrnul během pár minut příjezdovou cestu ke srubům, vchodu a parkoviště. Přišlo nám to dost vhod, Hlavas to pak jen dočistil frézou a uklidil auto – teda jen napůl, protože se něco polámalo a náš motorový kůň chcípl uprostřed cesty. Tak jsme ho s Jaruškou a traktorem zatlačili na parkoviště, Hlavas seděl za volantem smraďocha a řídil operaci. V chalupě jsme pak u kamen a skvělé večeře vymýšleli, jak se dostat v neděli do civilizace a jestli vůbec musíme jet zpátky. Nic nám nechybělo, tak jsme rozbalili vánoční dárek, co zůstal zapomenutý pod stromečkem – no byly to karty jupíííííí, tak jsme hned začali mastit žolíky. A abychom je pořádně ochmatali, hráli jsme až ...no skoro do rána. V sobotu jak jinak, zase práce se sněhem, Jaruška si vymyslela generální úklid lazaretu a ložnic, tak jsme se na to vrhli. Teda asi bychom klidně mohli přejmenovat skálu na prasečí.  Vyžvejkaný žvejky, posmrkaný kapesníky, ocumlaný bonbony (o papírkách nemluvím), to všechno ne zapomenutý ale naprosto cíleně zastrkaný pod matrace, do skulin i mezi knížkama v polici. A to prosím všechno asi za půl roku, naposledy se takhle do hloubky uklízelo na jaře.  No už mám vymyšlené opatření, v každém případě, pro všechny, kteří na Skále budou trávit zimní čas je to dobrá zpráva, máte zase čistý pelíšky. Odpoledne jsem s Jaruškou vyrazila k rozhledně, abychom natrénovali cestu v neděli na vlak. Došli jsme asi 3 zatáčky nad tábor, Jaruška řekla, že ona vlastně domů nemusí, tak nebude nic trénovat a klidně zůstane na táboře. Hlavas by jel k vlaku na saních a pak je nechal u pana Falty, to by taky nebyl problém. Jenže pak se ozvala Eliška, že ve vlaku nikdy nejela a že asi pokouše průvodčího. Tak se Hlavas rozhodl, že vymění naše skvělý nepojízdný autíčko za malinkou, ale zato ještě chvilku pojízdnou krabičku na kolech, která nás doveze do Hradce. Jó Hlavas je výborný obchodník, obě strany byly spokojené a nejvíc asi Jaruška že nemusela trénovat pochod k vlaku. Večer jsme zase hráli na kytaru, pak karban, nakonec jsem je nechala asi 2x dohromady vyhrát a nad ránem jsme šli na kutě. V neděli napadlo asi půl metru sněhu, tak bylo zase co dělat. K obědu řízečky od Jarušky, co dodat? No a nakonec jsme dorazili až domů

Radka